Zuzi, já jsem strašně ráda za to, že máme v Lomnici zázrak jménem Shalala. A cítím v sobě velkej vděk, že jsi takový krásný prostor a komunitu v něm vytvořila. V tomhle období chodím míň, ale pochopila jsem, že nepotřebuju já posouvat praxi, ale praxe posouvá mě. Jít do shaly je pro mě stále terapií a jsem moc ráda, že Vás mám.
Paradoxně po tom, co jsem dokončila školu a přestala pendlovat a začala mít víc času na sebe, mám nějak míň času. Protože se najednou můžu pouštět do věcí, co bych dřív už nezvládala. 🙂 Ale víš co? Já v tom svym zmatku cítím mír a rovnováhu. A vůbec nemám k sobě výčitky, že svoji praxi neposouvám dál. Že už si třeba absolutně nevzpomínám, kdy jsem odcvičila celou jedničku.
Já jsem v tom, jak to teď je, spokojená. Možná že jen neposouvám ásanovou praxi, ale vnitřně naopak. Nacházím spoustu jógy i mimo podložky. 🙂 Bez praxe si to už nedokážu představit. Cítím ale, že v tomhle období nepotřebuju já posouvat praxi, ale praxe posouvá mě. 🙂 Nevím, jestli to dává ve slovech takový smysl, jaký to u mě v hlavě dává mně. Zkrátka děkuju za všechno.
Eliška S.